RECENZE: Syn

července 18, 2016

Ahoj, dnes pro vás mám recenzi na knížku Syn, která se mi nedávno dostala do ruky. A jak už jsem říkala ve videu TOP 5 červen, tahle kniha je opravdu skvělá... podrobnosti se dozvíte níže :)


Autor: Jo Nesbø
Nakladatelství: Kniha Zlin
Rok vydání: original 2014, české vydání 2015
Počet stran: 486 (čistého čtiva)
Cena: kolem 350 Kč

Anotace
Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a uděluje jim rozhřešení. Šušká se o něm, že na sebe bere vinu za zločiny jiných a odpykává si jejich tresty výměnou za pravidelnou dodávku drog.
Vrchní komisař Šimon Kéfas, působící na osloském oddělení vražd, je policista ze staré školy. V jeden den dostane najednou nový případ a novou spolupracovnici. Ab Lofthus byl policista, Kéfasův kolega a dlouholetý kamarád a také Sonnyho otec. Kvůli podezření z braní úplatků spáchal před lety sebevraždu a jeho čin obrátil Sonnymu i Kéfasovi život vzhůru nohama.
Roky ve věznici jednotvárně plynou do chvíle, než si Sonny nečekaně vyslechne jistou šokující zpověď a vydá se soudit živé i mrtvé.


Můj názor
Ze začátku jsem se do děje nemohla dostat. Normálně jsem zvyklá vzít knížku a přečíst alespoň padesát stránek, tady jsem se zasekla u třetí. Jednoho dne jsem si ale sedla a řekla si, že buď teď překonám první padesátku, nebo se na čtení vykašlu a knížku odložím. Za tento krok jsem zpětně velmi ráda, protože mě to jakýmsi způsobem vyhecovalo a já se do toho opravdu pustila. Po přesáhnutí limitu jsem stále pokračovala až do třetiny - a to jenom kvůli schůzce, jinak bych pokračovala. No samozřejmě bylo další den dočteno. 
Ze začátku bylo poměrně složité vyznat se ve všech jménech (jsem jediná, kdo si ta norská jména od Nesba nikdy nemůže zapamatovat?) a dějových rovinách, ale jakmile se objevily první souvislosti, tak se to urovnalo. 
Celou knížku provázelo neuvěřitelné napětí. Jakmile se určitá část vyřešila, přišel další zvrat. A vzhledem k tomu, že má obsah téměř pět set stran, bylo nečekaných okamžiků opravdu mnoho. 
Hlavní hrdina - Sonny - si okamžitě získal moje sympatie. Líbil se mi způsob, jakým uvažoval, fascinovala mě jeho logika a musím se přiznat, že jsem si v hlavě vyfantazírovala i pěkného chlápka (prosím, prosím, ať to nezfilmují a nezkazí mi mou idylku). Předem vám říkám, jakmile se začtete, už se neodtrhnete.
Ráda bych vám prozradila něco z děje, ale obávám se, že i kdybych se vyjádřila k úplné maličkosti, povedlo by se mi vyspoilovat polovinu knihy.

Nesbø mě stejně neustále překvapuje. Musím říct, že jsem od něj ještě nepřečetla špatnou, vlastně ani průměrnou knížku. Vždy jsem po přečtení nové knihy tvrdila, že to byla nejlepší věc, jakou jsem kdy četla. A i tady bohužel nemůžu udělat výjimku - sakra, tohle je fakt nejlepší kniha, ačkoliv se mi ze začátku nezdála, absolutně si mě získala. Styl psaní, uvažování postav, dějové roviny... prostě pecka. Je mi jasné, že když čtete článek, nepociťujete ty stejné emoce jako já, když ho píšu. Neustále si poposedávám, chvějou se mi ruce, musím se usmívat, zároveň se mi chce brečet - jo, tahle kniha mě opravdu vzala.


A tak mi už nezbývá nic jiného, než ji stoprocentně doporučit. Jestli máte rádi krimči, které jsou zároveň z pohledu policisty a zároveň z pohledu vraha, máte přímo před nosem božskou knihu pro vás.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Jak kdy... kriminálky si občas přečtu a občas na ně chuť nemám. Asi podle nálad... opakovala bych se, kdybych napsala, že se po knížce podívám a buď ji vemu a nebo ne... vypadá zajímavě, to určitě :-) Celkově na tohoto spisovatele slyším ze všech stran jen chválu... docela se s ním roztrhl teďkom pytel... a asi bude vážně dobrej! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně mě lákají knihy od Nesba. Četla jsem spousty skvělých recenzí a přemýšlím nad ni opravdu už moc dlouhou dobu.. a tenhle opravdu emoční článek ve mě vyvolal ještě větší nadšení do knihy, takže bude brzy má!:D

    OdpovědětVymazat