21. 11. 2016

VÝMĚNNÝ POBYT (1.ČÁST)

Ahoj všem! 
Dnes bych ráda napsala, jak probíhal můj týden s výměnnou Němkou. Druhá část vyjde až v květnu, kdy pojedu já k ní, takže doufám, že se budete na (předpokládám) zajímavější pokračování těšit :) 

Po x letech se naše škola rozhodla, že se znovu pustí do organizace výměnných pobytů s Německem. Týká se to ročníků kvint, sext a septim. Z naší třídy jsme se přihlásily jen já a Milda, ale z ostatních jich bylo mnohem více, takže vznikla poměrně velká skupina přibližně s dvaceti lidmi. Vyplnili jsme dotazníky a podle nich dostali Němky. Všichni jsme byli překvapení, protože ačkoliv se u nás jednalo o studenty mezi 15 a 18 lety, u nich bylo nejstarším 16, a třeba té mé, Arianě, bylo jenom 13. 

(já a Milda v Žižkovské věži)

Jakmile jsem na ní měla kontakt, začaly jsme si psát. Ačkoliv jsem se bála jejího nízkého věku, sedly jsme si. Zjistila jsem, že pro mě komunikování v angličtině není zase takový problém. Možná se ptáte, proč jsme si nepsaly německy - já jí první mail napsala v němčině, ale když mi odpověděla v angličtině, neměla jsem potřebu pokračovat jinak. 

A konečně tu máme osudný pátek, kdy přijíždí. My s Mildou ještě musely do tanečních, takže jsme je rychle vyzvedly u busu a šly s námi na lekci. Zpátky nás vzal Mildin táta, který to vzal centrem, abychom jim ukázaly nějaké památky ve tmě, ale je to zřejmě moc nezaujalo, protože celou cestu koukaly do telefonů, nebo si povídaly. Takže my provozovaly takovou anglickou samomluvu. 
Večer jsem ji představila rodině. Doufala jsem, že s ní nějak pokecají, ale ne, všichni až na tátu zdrhli. Zpětně musím tátovi hrozně moc poděkovat, ten se opravdu hodně snažil. 
Pak jsme si lehly a sledovaly film. V angličtině. Já byla tak unavená, že jsem rozumněla možná tak polovině a po chvilce jsem usnula. Sice to bylo hodně neslušné, ale co jsem měla dělat žejo :)) 

(další z věže)

Sobota musela být pro Arianu celkem nudná, protože přijela moje ségra. Musely jsme dodělat ještě pár drobností ohledně dárku pro mámu a jindy čas nebyl. Ségra se s ní sice snažila komunikovat, ale moc dlouho to netrvalo, tak to po chvilce vzdala. 
Odpoledne jsem ji vzala do Prahy na zmrzku ke Světozoru (uznejte, že to je jedna z nejlepších zmrzlin), pak jsem ji vzala na Staromák, Václavák, k Rudolfinu... věděla jsem, že tam půjdeme, ale večer mi to přišlo mnohem hezčí než někdy dopoledne. 

V neděli jsme pro ně připravily program s Mildou. Bylo to o hodně jednodušší, ony si povídaly spolu a já byla za Mildu a češtinu neskutečně ráda. Šly jsme na bowling (jednou jsem vyhrála já, pak Milda - hurá Česko!) a potom do zoo. Tam si to docela užily, myslím, že žádné zvíře nezůstalo nevyfoceno :D. Jako ukončení dne jsme vybraly Petřínskou rozhlednu. Cestou jsme se ještě stavily u Lennonovy zdi, kde nám nějaké holky darovaly spreje, takže jsme si udělaly památku. Na Petřín jsme došly až při stmívání, o to to bylo krásnější. Já se sice bojím výšek, takže pár závratí a stresových momentů bylo, ale ten výhled za to stál. 

(Ariana, Isabell, Milda a já u Lennonovy zdi)

Samozřejmě nebyla bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Takže hádejte, kdo v pondělí zaspal. Díky bohu jsme to stihly o bus později, ale do haly jsme přišly až při potlesku po nějaké předpokládám uvítací řeči zástupkyň. Dále jsme byly rozmístěny do tříd, kde nám prezentovaly něco o jejich škole a městě, přiznám se, že jsem skoro usnula. 
Dále jsme všichni jeli do druhé budovy školy, kde šli na oběd, většina z nás ale seděla na chodbě jako bezďáci. 
Pak jsme vyrazili do centra, Staromák, Václavák... myslím, že je to moc nebavilo, nejvíce si užili snad trdelník a poté nákupy v Palládku. Já v té době měla pohovor, takže se mi to celkem šiklo. Milda se o Arianu postarala. Večer byl super plán - asi ten nejlepší z celého týdne - Jumppark. Pokud mě sledujete déle, tak víte, že miluju trampolíny, takže tohle pro mě byl skutečně ráj. 

V úterý jsem nezaspala, naopak jsem vstala dřív a udělala dobrou snídani (podle mě, Ariana neřekla ani ň). Pak už se to celé opakovalo - prezentace, oběd. 
Odpoledne jsme vyrazili na Pražský hrad, my to ukecali na Mekáč, takže Němky tam někde chodily asi 3 hodiny a my kecali. 
Upřímně, už si vůbec nepamatuji, co jsme dělaly večer, ale předpokládám, že jsme hned pak jely domů a sledovaly youtube. 

(prostě německá dvojička Nany - Milda) 

Ve středu celý den lilo, takže se po prezentacích a obědě nevyrazilo na Vyšehrad, ale do Národního muzea na Retro výstavu. Tam jsme si to moc užili, na to, že nejsem výstavový typ, se mi to líbilo. Následoval rozchod, většina zamířila do Pálládka, my se ale vydaly jinam. S Arianinou nejlepší kamarádkou Kim (a její "hostitelkou" Klárou) jsme vyrazily do Holešovic na Mořský svět (teď nevím, jak se to přesně jmenuje). Bylo to tam krásné, tolik zajímavých ryb a rostlin jsem dlouho neviděla, na druhou stranu rozsah nebyl přiliš velký, takže když jsme po dvaceti minutách odcházely, ty čtyři stovky jsem ještě nějakou dobu oplakávala. A potom směr Palládko, klasika. 
Navečer jsme se rozhodly pro Tančíčí dům. Výhled nádherný. A neodolala jsem dát si dortík, zákusky tam měli opravdu vynikající. Počkaly jsme, dokud nebude tma, udělaly několik fotek a jely domů. Myslím, že to byl jeden z nejlepších dní. 

(krásný výhled z Tančícího domu s vynikajícím občerstvením) 


Ve čtvrtek jsme měli volný den. S Arianou jsme se sice plánovaly trochu vyspat, ale Klár mě požádala, jestli by k nám Kim nemohla na chvíli jít, že si potřebuje něco zařídit, no ty dvě byly tak nadšené, že se to nedalo odmítnout. V klidu jsem si umyla vlasy, udělala něco málo do školy a poté jsme vyrazily ještě s Mildou a Isabell (její Němkou) na Žižkovskou věž. Tam jsem v životě nebyla a musím uznat, že to je nádhera. Hlavně máme asi milion fotek z takových těch koulí, jak se tam sedí a kouká na celou Prahu. Když jsme se dostatečně pokochaly, vzaly jsme je do takové klasické české hospody, aby si daly tradiční jídlo. No, skončily s hranolkami s tatarkou. Mohly jsme je vzít do Mekáče a vyšlo by to stejně, jen levněji. 
Večer to ale bylo nejlepší. Konal se Signal (taková ta světla po celé Praze). Čekala jsem od toho trochu víc, ale jo, bylo to pěkný. Pak už jsem nechala Arianu Mildě (další den jsem odlétala na Mallorku) a vypravila se domů. 

(tentokrát věž zespoda) 

V pátek odjížděli, já jí dala den předtím jako dárek na rozloučené lázeňské oplatky. Ale vlastně jsme se ani pořádně nerozloučily. Až v pátek odpoledne, kdy jsem čekala na letišti, mi zapípal telefon se zprávou, že za všechno děkuje a že se těší, až přijedu. Škoda, že mi to neřekla dřív :/ 

Jak bych to shrnula? Byla to neuvěřitelná zkušenost. Jojo, hlavně pro introverta, který většinou vychází spíš se staršími lidmi. Mít vedle sebe 24/7 13letou holku. 
Upřímně, myslím si, že byla moc malá. Že kdyby jela o rok, dva později, bylo by to lepší. Takhle byla hrozně stydlivá a za celou dobu jsme si moc nepokecaly. Doufám, že to v květnu bude lepší, protože taková ta základní témata jako rodina, škola, zájmy a tak jsme už vyčerpaly, takže se obávám, že tam budem celé dny sedět vedle sebe bez jediného slova. Ale třeba zase trochu vyspěje a rozmluví se, já bych ve třinácti nebyla jiná. 

Absolvovali jste někdy výměnný pobyt?
Jak jste si s výměnným studentem sedli? 
Plánujete do budoucna někam studijně vyrazit?

Mějte se krásně, ahoj!

3 komentáře:

  1. Téda, já si myslím, že určitě skvělá zkušenost, i když ten věk je docela nízký a asi to mělo za důsledek její ostýchavost a celkově stydlivost... Docela mě to i udivilo, že jí bylo 13... Já bych v 13 nikde takhle asi nejela :D. Program jste měly bohatý, to by se líbilo i mně :-) a jinak vám to na fotkách s Mildou sluší, správná dvojka :-)
    Snad to bude v květnu lepší, třeba se rozmluví i díky tomu, že bude ve svém domácím prostředí.. těžko říct, :-)
    Já na žádném takovém výměnném pobytu nebyla a neměla jsem tedy ani výměnného studenta u sebe... docela by mě to ale lákalo... snad se mi ještě nějaká taková příležitost naskytne... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Páni!
    Vždycky jsem chtěla zažít výměnný pobyt zažít. Krásné fotky i zážitky:-)!

    Chápu, že jste si moc asi nepokecali. 13 let je přeci jen docela málo:/.

    Určitě ho budu chtít časem vyzkoušet:-).

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je dobrá zkušenost vždycky, jsem ráda, že se výměnné pobyty pořádaly a pořádají. Já jsem byla před 10 lety takhle v Dánsku, žel jsem natrefila na holku, se kterou jsem si absolutně nerozumněla (zájmově) a prakticky jsme se spolu nebavily. Možná bych brala i o tu 13letou slečnu místo ní, ta aspoň z fotek vypadá sympaticky ;)

    OdpovědětVymazat